Dotýkati se očima…

Dotýkati se očima…

První příspěvek do našeho blogu od WARRIOR:

Kdysi jsem četla, že to jaký člověk opravdu je, lze vyčíst z očí.

Skrze oči můžeme poznat duši člověka.

Protože jsem mívala potíže pochopit smysl komunikace, zbýval oční kontakt, který mi držel místo mezi lidmi. 

Byla jsem divná, tichá, zírající a pro mnohé zneklidňující.

Nechápala jsem, proč mluvit, když není co sdělit.

Nechápala jsem, proč vadí, že nemluvím, když nemám co říct.

Nechápala jsem, proč všichni mluví a nic podstatného neřeknou.

Oni mluvili a já pozorovala, jak se mění jejich oči, když se mění obsah sděleného v závislosti na typu komunikace.

Tehdy jsem netušila, že jsem neurodiverzní.

Pohltilo mě zcela tajemství lidských očí.

Oči nemluvily, oči se mě dotýkaly a já měla pocit, že já se dotýkám duší lidí.

Abych snížila svou statistiku chybných úsudků, okoukala jsem princip small talku.

A najednou jsem objevila krásu řeči, viděla jsem v očích hovořících, že jsou šťastní, když jim naslouchám a odpovídám.

A já pocítila štěstí s nimi a v sobě.

Miluji oční kontakt, a to jak se jemné vlásečnice vrásek okolo nich hýbou, když ústa mluví.

Překvapuje mě, kolik lidí se do očí při hovoru nedívá….je to škoda, o hodně se připravují.

Jsem ráda, že jsem člověk, který se chce při hovoru dívat lidem do očí, který si rád povídá, a kterého druzí lidé zajímají.

Zapomeňme na triády, diagnózy!

V životě máme možnost volby a nezáleží na tom, s jakou diagnózou se zrovna v tom chumlu lidstva nacházíme.

Nevím, jakou potřebu očního kontaktu mají druzí, ale já ji rozhodně mám!”

Warrior